Bazi.cz

Bazi.cz

Jak jsem vyběhnul

Jak jsem vyběhnulčtvrtek 12. 8. 2010

Na ty protékající kohoutky zarostlé vápencem, bez těsnění a bez koncovek (perlátorů) jsem se už opravdu nemohl dívat, a tak jsem se na ně dnes vrhnul, odvápnil, vydrhnul, pořídil perlátory. Krása!

Pak jsem si pustil album Lenky Filipové (slabost z dětství) a při pohledu z okna jsem usoudil, že ani na ta okna už se dívat nemůžu. Kýbl, hadr a už to jelo.

Při písničce Věnování jsem už byl do úklidu i do poslechu tak zabraný, že jsem se pokusil k Lence přidat. Ke svému překvapení jsem ale zjistil, že se mi zadrhává hlas a dokonce mi zvlhly oči. Vím, je to slaďák, ale že mě až tak dojme, to bych do něj dřív neřekl.

"Věnování... komu náleží, komu záleží, kdo naslouchá. Věnování... koho utěší, koho potěší, kdo poslouchá. Věnování... kdo je vzdálený, kdo je zasněný, kdo usíná. Věnování... kdo je potřebný, kdo je ztrápený, kdo vzpomíná."

A pak znovu při Prý se tomu říká láska:

"Chci se chvíli smát, chvíli jen tak bloumám, v myšlenkách se toulám, v krajinách svých přání. Někdy je to tak, krásné milování, trochu strachování, nikde nemám stání, stání. Dál ten příběh znáte, dál jej prožíváte, prý se tomu říká láska..."

Dokončil jsem ta okna, už za tmy (jsou to velká okna) a vyhlédl do ulice. Rozhodl jsem se, že se půjdu proběhnout. Už snad dva roky do mě Honza hustil, že bych měl běhat, třeba i s ním, ale nechtělo se mi do toho. Teď, ještě před stěhováním už jsem si říkal, že začnu, abych našel nějakou fyzickou činnost a neseděl pořád jen doma. Jeden den jsem vstal a už jsem se i odhodlal, že dnes to bude. Ale nebylo. Hrozné dilema co na sebe, jaké boty a hlavně jakou trasu zvolit... tak dlouho jsem přemítal, až jsem to vzdal.

A tak dnes večer za tmy (aspoň se nebudu cítit tak trapně) jsem vyběhl. Naplánoval jsem si trasu Špitálka-Plynárenská-Tkalcovská-Cejl-Vlhká. Pravda, není to zrovna ideální běžecký okruh. Na Cejlu mě potkala drobná příhoda s jedním klukem, který se chtěl družit a povídat co dělám, kam běžím, proč běhám, slečna se přidala jestli nemám stovku. Já na to, že běhám, takže opravdu u sebe nic nemám. Pak se ještě kluk pokusil být "vtipný" se stříkačkou v ruce, ale pak mě propustili. Pelášil jsem domů.

Napoprvé 2,8 kilometru. Asi 45 minut. Malý krok pro lidstvo, velký krok pro člověka.

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi