Bazi.cz

Bazi.cz

Egypt 2007 - 28.3. Asuán a cesta do Hurgády

Bazi a Honza v Egyptě, březen 2007Jednoho dne si Honza usmyslel, že změní zaměstnavatele, a protože měl ještě spoustu nevybrané dovolené, tak přemýšlel co s ní. Prošli jsme všechny možné last-minute zájezdy a protože na organizování cesty po vlastní ose nebyl čas, ležení u moře nás neláká a v březnu se moc jinam nejezdí, tak naše první pořádná společná zahraniční dovolená (pomineme-li Slovensko a jednodenní zájezdy do Maďarska nebo Rakouska) vedla do Mekky všech turistů, do Egypta, s CK Exim tours.

Bazi a Honza v Egyptě, březen 2007Jednoho dne si Honza usmyslel, že změní zaměstnavatele, a protože měl ještě spoustu nevybrané dovolené, tak přemýšlel co s ní. Prošli jsme všechny možné last-minute zájezdy a protože na organizování cesty po vlastní ose nebyl čas, ležení u moře nás neláká a v březnu se moc jinam nejezdí, tak naše první pořádná společná zahraniční dovolená (pomineme-li Slovensko a jednodenní zájezdy do Maďarska nebo Rakouska) vedla do Mekky všech turistů, do Egypta, s CK Exim tours.

19.-20.3. Let a první den v Hurgádě

19.-20.3. (po-út) Odjezd z Brna, let a první den v Hurgádě

Balení bylo tradičně zmatečné. Navečer jsme vyrazili s Eurolines do Prahy (Exim létá i z Brna, ale bylo už plno). Odlet se trochu opozdil, ale v jednu hodinu ráno jsme už pojížděli po ranveji. Když už se dveře Airbusu 310 bezpečně zavřely a nebylo cesty zpátky, vykoukl z batohu náš černý pasažér - pták Čížek.

Večeře v letadle byla příjemná. Snažili jsem se během letu trochu pospávat, ale chvíli před půl pátou jsem se probudil, právě včas na východ slunce nad mraky. Byly to magické momenty. Horší to bylo po páté hodině ranní, kdy jsme začli klesat na letiště v Hurgáhudě (Hurghada). Měl jsem rýmu a navíc to byl můj první let, takže i přes popíjení vody a intenzivní žvýkání žvýkačky jsem se nemohl zbavit bolesti v uších a ještě celý další den na zemi jsem měl problémy se zalehlýma ušima.

Nicméně pohled na letiště v Hurgádě nejdřív z nebe a pak i ze země byl první kulturní šok. Zaprášená ranvej uprostřed žlutého písku působila tak nějak... venkovsky. :-) Ovšem příjemná změna byla v teplotě. I když bylo ještě vlažné ráno, přecijen se to nedalo srovnávat se středoevropským březnovým nočním chladem. Už jen dvě dlouhé fronty u vízové kontroly nás dělily od víc jak desítky zájezdových autobusů, které rázem rozvezly obsah dvou českých letadel do kilometry vzdálených hotelů roztroušených po Hurgádě a okolí.

Honza doplňuje: u poznávacího zájezdu s Eximem si nemůžete vybrat, ve kterém hotelu v Hurgádě chcete bydlet, vyberete si jen počet hvězdiček a můžete si k polopenzi dokoupit all inclusive. Na letišti vás zavezou tam, kde je zrovna volno a levno. My jsme si vybrali jsme 4 hvězičky all-inclusive – na těch pár nocí to moc nestálo, ale dnes mám pocit, že all-inclusive bylo trochu zbytečné. Záleží, kam vás zavezou – v hotelu 20 km od civilizace se samostatně naobědváte hůř, než v centru Hurgády.

Po sedmé hodině nás uvítal hotelový areál Golden 5 Resort a delegátka Gabriela Sadek, která nás ale moc nepotěšila. Ubytování v hotelu Golden 5 Club (jednom z pěti v areálu) ještě nebylo připraveno. Prošli jsme tedy ještě nevybalení a v teplém oblečení po areálu, který se se stoupajícím sluncem začal prohřívat. Čekání se ale stávalo poněkud otravným, protože jsme bez ubytování nemohli ani pojíst, ani se převléct. Zašli jsme si do banky proměnit nějaké místní peníze a znovu obkroužili areál. Až někdy před jedenáctou jsme dostali pokoj - číslo 438. Stále jsme ale měli nějaké komplikace se zajištěním plné penze, a tak jsme telefonicky uháněli delegátku a při čekání trochu flirtovali se sympatickým hotelovým operátorem. :-)

Honza doplňuje: s výměnou peněz nebyl sebemenší problém, banka byla součástí areálu, kurs byl v pořádku, poplatky žádné a úředník nám i ochotně dal peníze v menších bankovkách (na spropitné). To samé se už nedá říct o zajištení all-inclusive jídla, které mělo být k dispozici už od oběda. Někdo něco popletl a my měli mít jen polopenzi. Museli jsme sehnat kontakt na delegátku (na nástěnce blízkého hotelu), za své jí zavolat a několikrát zjišťovat akuální stav a urgovat. Místní personál byl milý, řekli nám po kom co potřebují, abychom all-inclusive měli, ale jinak byli neústupní a bez potvrzení nás k jidlu a pití nepustili.

V jednu jsme se dostali k obědu. Na jídle bylo poznat, že se Egypťané snaží ze všech sil napodobit co nejvíc euroamerickou stravu, aby se zavděčili turistům, ale dost zvláštním způsobem. Já si třeba dal pečená kuřecí křídla s rýží, což jsem považoval za docela "normální" jídlo. Ale i tak jsem si musel dlouho zvykat na zvláštní, cizí chuť. Zřejmě za to mohla všudypřítomná místní voda s odlišnou chutí a odlišné koření. A taky snad do všeho dávali rajčata. :-) Honza si přidal ještě klasický zeleninový salát.

Po obědě jsme vyrazili na hotelovou pláž a smočili se poprvé ve vlnách Rudého moře. V pět jsme si pak zašli k dalšímu z pětice hotelů Al Mas Palace (plnému Rusů) zahrát minigolf. Tedy šli jsme tam už po čtvrté, ale než se k nám dostaly hole s míčkem, tak to ještě drahnou chvíli trvalo. V mezičase jsme obdivovali obří lustr ve vstupní hale, studovali turistického průvodce a hráli hry na mobilu. A když už jsme tam byli, dali jsme si tam po minigolfu i večeři, tentokrát oba nějakou masovou směs s rýži a fazolovými lusky, která byla moc dobrá. Pak jsme vyrazili na večerní procházku areálem a ještě jsme v půl osmé znovu dostali chuť, a tak jsme znovu zašli do Golden 5 hotelu na svoji druhou večeři. A tentokrát jsme si dali ještě egyptské víno, které chutnalo trochu nezvykle, ale bylo dobré.

Honza doplňuje: Al Mas Palace byl sice součástí stejného areálu, ale mám podezření, že jsme tam neměli co dělat – jídlo bylo o několik tříd lepší, než "u nás" v Golden 5, měli tam i černocha, co na zakázku nasekal čerstvou zeleninu a vyrobil salát. Nikdo ale po nás nic nechtěl, tak jsme to neřešili.

Na osmou hodinu byla v programu zpívající fontána před hlavní budovou Golden 5. Něco jako laciná obdoba pražské Křižíkovy fontány, ale docela příjemné zpestření pro turisty, chtivé nenáročné relaxace.

21.3. Autobusem do Káhiry

21.3. (st) Autobusem do Káhiry

Ráno v osm jsme vstali a po snídani se švédským stolem, plným roztodivného lepivého cukroví jsme nastoupili před hotel, kde si nás vyzvedl autobus s naší skvělou průvodkyní Ivanou Janouškovou. Posbírali jsme ještě další Čechy v několika hotelech, cestou minuli nejstarší hotel v Hurgádě, který byl na počátku zdejšího turistického boomu, kdy se z prosté přímořské vesničky začalo stávat oblíbené rekreační letovisko.

Honza doplňuje: paní Janoušková byla opravdu bezva, sama v Egyptě mnoho let žila a po celou dobu zájezdu v podstatě nezavřela pusu, pořád povídala něco zajímavého – od egyptského náboženství, přes histori až po život současné společnosti. Měla toho tolik co říct, že nás v různých památkách doslova honila od zajímavosti k zajímavosti až jsem měl pocit, že jsem na závodech, a ne na dovolené :-).

Dorazili jsme na shromaždiště autobusů. Při každém přejezdu pouští mezi většími turistickými destinacemi totiž musí jet autobusy v koloně s policejní ochranou. Egypt má kromě tradiční policie ještě říční policii na Nilu a taky speciální turistickou policii, která chrání turistické konvoje a řídí turistickou dopravu. Ostatně turistika je jedním z nejsilnějších pilířů egyptské ekonomiky, takže si vláda nemůže dovolit o tyto příjmy přijít. Před lety nějaká ozbrojená odbojná skupina zmasakrovala pár desítek švýcarských turistů před chrámem královny Hatšepsut a vláda od té doby dělá vše pro to, aby zahraničním turistům zajistila pocit bezpečí.

Honza doplňuje: s tou ochranou policie bych to tak žhavě neviděl, kdyby nás chtěl někdo zabít, tak to udělá a uteče, než si policie něčeho všimne. Myslím si, že tam byli spíš pro náš dobrý pocit, a aby ukázali, kdo je v zemi pánem. Např. všude, kam jsme šli (památky, muzea, nádraží, hotel, ...) byl detektor kovů, kterým každý prošel, pípnul a obsluhující policajt jenom mávl rukou a nezjišťoval, co to vlastně pípnulo a jestli to není zbraň.

Na shromaždišti jsme tedy počkali na další autobusy a dodávky a vyfasovali i místního velmi atraktivního průvodce. Někdy v jedenáct hodin se celá kolona dala do pohybu, na celodenní pouť přes půlku Egypta (což je trochu něco jiného než přes půlku Česka) - pět set kilometrů po dálnici podél pobřeží Rudého moře.

Kolem druhé hodiny odpoledne jsme na 20 minut zastavili na odpočívadle u Zafrany. Mohli jsme si v Sahara Inn dát třeba hamburger za 7 egyptských korun (vynásobeno čtyřmi v korunách českých) nebo jedno jablko za 5 egyptských korun, plus 12% kuvert a 10% daň. Ale my jsme si jen odskočili na záchod a trochu se protáhli, než jsme zase vyrazili na dvousetkilometrový zbytek cesty do Káhiry.

Honza doplňuje: záchod stál 1EGP (tzn nic, co by stálo za řeč), ale chlapík, co je vybíral, měl štos jednolibrovek, takže jsme šli každý zvlášt s desetilibrovkou. 18 jednolibrovek, to je v této zemi doslova poklad!

Silnice se táhla opravdu bezprostředně po pobřeží, takže jsme mohli vidět i velké tankery mířící do Suezského průplavu, zatímco po levé straně se ve větší či menší vzdálenosti zvedalo postupně výš a výš Rudomořské pohoří až se před Suezem těsně přimklo k břehu, takže hned vedle silnice se tyčily vysoké skalnaté srázy. Ještě před samotným Suezem jsme odbočili vlevo, odlepili se od pobřeží a zamířili čtyřproudovou dálnicí do hlavního města. V půl páté jsme vjeli mezi rozlehlá předměstí Káhiry, ale ještě další hodinu a půl jsme se prodírali do města a pak i téměř krokem projížděli centrem. O to víc jsme si užili pohled na měnící se barvy krásně čistého nebe od oranžové po temně modrou, se srpkem měsíce nad pyramidami, který pro nás nezvykle připomínal spíš loďku ve své horizontální poloze.

Ve čtvrt na sedm jsme zakotvili v místě našeho ubytování, v hotelu Novotel daleko od centra Káhiry. To byl bezpochyby nejluxusnější hotel, který jsme během svého pobytu navštívili. Na rozdíl od načančaných rychlokvašek v Hurgádě, které působily efektně, ale při bližším pohledu se vyznačovaly řemeslnou odfláknutostí, tohle byl opravdu hotel "západního" stylu i kvality. Jen ta pikantní polévka byla opravdu hodně pikantní. :-) Ale dobrá.

Honza doplňuje: Novotel bych opravdu dokonalý, k večeři bylo švédský stůl se vším možným, i s japonským suši. A v evropské kvalitě a chuti. Jen za pití se muselo platit.

22.3. Pyramidy v Gíze a Egyptské muzeum

22.3. (čt) Pyramidy v Gíze a Egyptské muzeum

Po příjemné noci jsme ráno vstávali už v sedm a po výborné snídani nás autobus vyvezl k pyramidám v Gíze. Tady jsme se poprvé setkali s velkolepou historií starobylé egyptské kultury i s nuznou neodbytností místních "obchodníků", kteří se snaží z důvěřivých turistů vymámit peníze na obživu poněkud nevybíravými způsoby.

Prohlédli jsme si pyramidy ze všech stran, vyfotili se ze všech úhlů s Chufevovou, Rachefovou (Cheopsovou) i Menkaurovou pyramidou, a taky s velbloudem. I Čížkovi jsme pořídili parádní památeční foto. Jen dovnitř velké Cheopsovy pyramidy jsme nenakoukli. Vyhlédli jsme ale na panorama města, se všemi těmi střechami plnými satelitních antén a haraburdí. Egypťané totiž nemají půdy (kdo by taky stavěl šikmou střechu v zemi, kde téměř neprší?), i tak ale používají svoje rovné střechy jako skladiště, podobně jako my naše půdy. A když se rodina trochu rozroste, prostě přistaví na střeše další patro.

Davy zahraničních zájezdů a evidentně i tuzemských školních výletů se pak náš autobus prodral dolů k úpatí kopce, kde jsme si prošli Chufevovým údolním chrámem po čtyři tisíce staré onyxové podlaze ke Sfinze. Následovalo další množství fotek a nákup pohlednic i pitné vody na parkovišti.

Honza doplňuje: paní průvodkyně nám všude, kde to bylo možné, usmlouvala velkoodběr vody – za 2 lahve (dohromady 3l) jsme platívali cca 5EGP a nakupoval skoro celý autobus. Oficiálně jsme na loď a do hotelu vodu brát nesměli, ale nikdo to naštěstí nekontroloval. Párkrát nám i dohodila dítě s pohlednicemi a suvenýry s "množstevní slevou" (a hlavně pevnými cenami, takže se nemusíte půl dne hádat o pár liber). Sice mám pocit, že dítě nebylo zrovna nejlevnější, ale za ušetřený čas to stálo.

Příští zastávkou byl tzv. "Papyrus Institute", tedy výrobna papyru, kde nám ukázali, jak se papyrus vyrábí, jak se maluje a taky staroegyptskou hieroglyfickou abecedu. Celý zájezd si tu nakoupili spoustu suvenýrů. I my. :-) Nechali jsme si napsat svá jména v hieroglyfech.

Odpoledne náš autobus zastavil na náměstí Tahrir - centrálním náměstí, jakémsi káhirském Svoboďáku, nebo spíš Mendláku, protože náměstí je zároveň velmi rušnou křižovatkou. Centrem našeho zájmu se stala červená budova Egyptského muzea, ohrazená zdobeným plotem a hlavně silnými hlídkami turistické policie.

Honza doplňuje: ty hlídky byly opravdu silné, tady jsem měl opravdu pocit, že k něčemu jsou.

Uvnitř bylo celkem dost lidí a paní průvodkyně nás doslova prohnala přes všechny možné zajímavé památky. Po výkladu nám dala rozchod a my si mohli všechno v klidu prohlédnout. Nejlepší byly samozřejmě poklady z hrobky krále Tutanchamona, s jeho zlatým sarkofágem (110 kg čistého zlata!) a posmrtnou maskou („jenom“ 10 kg).

Až jsme si věšechnno prohlédli, už opravdu utahaní jsme se autousem vrátili do Novotelu, kde nás čekala opět skvělá večeře.

23.3. Koptská Káhira, Citadela a bazaar

23.3. (pá) Koptská Káhira, Citadela, bazaar a noční vlak do Luxoru

Honza pokračuje ve vyprávění:

Dnes je volný den v hotelu s nabídkou fakultativního výletu. Paní prodavačka Exim Tours nám při koupi zájezdu nebyla schopná říct, co je náplní, příp. kolik to stojí, tak jsem si pomocí tištěného průvodce a Internetu připravil vlastní program prohlídky káhirské Citadely a bazaaru. Paní prodavačka nás ještě varovala, že hotel v Káhiře může být hodně daleko od centra. Měla pravdu - jsme kdesi skoro v poušti, vedle nás je ještě nemocnice a jinak široko daleko nic. Naštěstí se ukazuje, že ten tajuplný fakultativní zájezd bazaar a Citadelu zahrnuje, plus něco navíc, tak nakonec výlet spolu se všemi ostatními platíme.

Po opětovně výborné snídani vyrážíme na prohlídku pyramidového pole v Sakkaře, kde se nachází přes deset pyramid. První na programu je Tetiho pyramida a přilehlá Mererukova mastaba. Z pyramidy se klube hromada suti, ale to důležité je pod ní – je volně přístupná a na rozdíl od Cheopsovy pyramidy v Gíze nemusíte stát dlouhou frontu. Jsme tu první a máme klid si všechno prohlédnout. Dolů do pyramidy vede úzké a strmé schodiště, po kterém se musí jít v předklonu. Uvnitř je pár místností, sarkofág, na zdech texty pyramid - náboženská zaříkadla, modlitby, seznamy obětin apod. Hodně klaustrofobní místo. Menkauerova mastaba, stojící před vchodem, je už prostornější. Tato nadzemní hrobka vezíra faraona Tetiho, který mu ji za věrné služby dovolil postavit vedle pyramidy, se skládá ze 32 místností se zdmi pokrytými hieroglyfy a freskami ze života vezíra. Rychle fotíme siluety ostatních pyramid na obzoru a přejíždíme o pyramidu dále; program je dnes nabitý k prasknutí.

Zastavujeme u Džoserovy stupňovité pyramidy, kterou postavil architekt, matematik, filozof, lékař, velekněz a všeuměl Imhotep. Jde o první podobnou stavbu na světě, která vznikla velkolepou přestavbou do té doby tradiční jednopatrové mastaby. I tady jsme skoro jako první a bez davu lidí si prohlížíme pyramidu i zachovalý chrámový komplex s kolonádou se 42 sloupy. Fotíme i řadu dalších pyramid poblíž, kde probíhají vykopávky. Možná to je brzkou hodinou nebo odlehlostí památky, ale místní prodavači jsou mnohem méně vlezlí, než ti v Gíze.

Následuje prohlídka malého Imhotepova muzea s alabastrovými vázami, sochami, sarkofágem a mumií génia.

Cestou zpět do Káhiry zastavujeme ještě v manufaktuře na koberce. V přízemí prostorná dílna, kde nám majitel ukazuje výrobu koberců (a „jakože pracující“ dítě se nechává za bakšiš fotit), v patře pak obchod s hotovými koberci. Prodavač se chlubí různými druhy, od kýčovitých "velbloudů u pyramidy" až po klasické "perské" koberce. My odoláváme, nic nekupujeme a spíš pozorujeme vrabčáky, volně poletující po obchodě.

Přijíždíme do centra Káhiry, do koptské čtvrti. Koptové jsou původní egypťané, evangelizovaní sv. Markem. Patří k východní křesťanské církvi (tzn. neuznávají katolického papeže a gregoriánský kalendář), mají svého patriarchu a zachovali si dost svých obyčejů - např. každému pokřtěnému vytetují malý kříž. V Egyptě jich žije cca 6 % a jejich centrem je přirozeně Káhira. My navštěvujeme kostel sv. Panny Marie, zvaný Zavěšený, protože doslova visí na starověkých římských hradbách. Uvnitř jako zajímavost podpírá kazatelnu 12 mramorových sloupků, 11 bílých a jeden černý, jako symboly 12 apoštolů včetně „černého“ Jidáše. Navštěvujeme ještě kostel sv. Jiří a kryptu v podzemí, kde se podle legendy schovávala Marie a Josef s malým Ježíšem před Herodesovým "vražděním neviňátek". Cestou na autobus ještě nakupujeme balenou vodu a egyptskou dopravní zácpou se šineme k Citadele.

Citadela je mohutná pevnost ze 12. století a byla mnohokrát dostavována a přestavována. Je tu toho hodně k vidění, ale my jen rychle přecházíme k velkolepé mešitě Muhammada Aliho na vrcholu. Před mešitou jsou věžní hodiny, které vyměnil francouzský král Lidvík Filip za egyptský obelisk. Zatímco obelisk „funguje“ a stojí v Paříži dodnes, hodiny se poškodily už během přepravy z Francie, nikdy se je nepodařilo spravit a dodnes nejdou. :-) Uvnitř mešity, po patřičném vyzutí (dámy si musí i zahalovat ramena), obdivujeme velkolepou výzdobu. Fotíme i pár snímků s Čížkem, což na místních arabech vyvolává úsměvy. Ještě větší úsměv se objevuje na tváři dítěte, kterému jsme ptáka neprozřetelně půjčili – moc se mu líbí a nechce ho vrátit. Nakonec zasahuje tatínek. Nejdřív se pokouší Čížu koupit, ale odoláváme a nakonec se dítě podvoluje a naštěstí ptáka vrací. Na hradbách citadely pak ještě fotíme výhled na město zahalené ve smogu a už spěcháme k autobusu, aby nás zavezl zase o kus dál.

Poslední páteční zastávkou je bazar Chán al-Chalíli. Autobus nás vysazuje před mešitou Al-Azhar (s přilehlou madrásou nejvýznamnější islámská stavba v Egyptě) a máme cca 45 minut rozchod. Na prohlídku celého bazaru to je opravdu hodně málo, potřebovali bychom půl dne, a tak jen rychle procházíme blízké křivolaké uličky a nasáváme atmosféru. Snad stokrát odmítáme nabídku prodavače na prohlédnutí krámku (už bychom se odtud nedostali, tyhle triky už známe :-) ) a procházíme se tím labyrintem krámků se vším možným, čajoven, nosičů, místních nakupujících i davu turistů. Některými uličkami navíc jezdí auta, takže je místy opravdu husto.

Tímto skončil výlet do Káhiry. Za jeden den jsme toho stihli opravdu hodně, ale všechno jsme viděli jen „z rychlíku“. Na pořádnou prohlídku města a okolí bychom potřebovali několik dní, možná i týden. V duchu si dělám poznámku, že bych se chtěl někdy vrátit. A když ne sem, tak do jiné arabské země.

Opravdu utahané nás veze autobus zpět do hotelu, kde čekají naše kufry. Část výpravy, která má zaplacenou cestu do Luxoru lůžkovým vlakem, se odpojuje a jede bez večeře na vlak. My ostatní čekáme na odvoz na poslední večeři v Káhiře, která překvapivě není v hotelu. Při čekání dochází k nečekanému přírodnímu úkazu - v Káhiře prší! Sice asi jenom 15 minut, ale i to je prý významná a vzácná událost. Konečně jedeme na večeři do restaurace v centru, kde se podává tradiční evropsky-egyptský švédský stůl, podobně jako v hotelu v Hurgádě. Náležitě posilněni se přesunujeme na nádraží, kde spolu s místními čekáme na vlak do Luxoru.

Vlak jede téměř na čas a my jsme rozstrkáni do několika vozů první třídy (každý má svoji místenku). Vlak kvalitou připomíná naše Eurocity včetně klimatizace (tzn. je celkem kosa). V kupé s námi cestuje i několik místních včetně malého dítěte, které pořád řve. Už se psychicky chystám na bezesnou noc vyplněnou křikem mimina, ale rodiče to umí a po chvíli v klidu usínám na pohodlném křesle a probouzím se až kousek před Luxorem.

Bazi doplňuje: Já jsem se probudil podstatně dřív a zbylé dvě hodiny (z celkově desetihodinové cesty) sledoval krajinu nebo spícího Honzu.

24.3. Chrámy v Karnaku a Luxoru

24.3. (so) Královna Nilu, chrámy v Karnaku a Luxoru

Na nádraží na nás už čeká místní průvodce a nastupujeme do pohodlného autobusu, který nás veze celkem daleko za město na loď. Naším domovem pro příštích pár dní se stává La Reine du Nile, Královna Nilu. Subjektivně působí skromnějším dojmem, než lodě okolo (hlavně máme menší bazén :-) ), ale i tak tu je dostatek luxusu, co si místní v životě nebudou moci dovolit. My fasujeme kajutu na nejnižší obytné palubě, okénka máme těsně nad čarou ponoru. Dopoledne máme volno na prohlídku lodě a odpočinek po cestě. Na oběd je o něco lepší evropsko-egyptská kuchyně, je výběr ze dvou-tří jídel (dá se i míchat), akorát pití není v ceně. Můžeme si koupit láhev vody (tuším cca 10 EGP) k obědu a dopít ji k večeři. S námi pluje ještě výprava z Indie, s kterou se střídáme v jídelně. Přivezli si vlastní jídlo i kuchaře, strašně dobře to voní, ale na ochutnání nás nepustí. :-(

Po jídle odjíždíme autobusem do Karnaku. Karnak je pravděpodobně největší zachovalý chrámový komplex, stavěl se přes tisíc let. Každý faraon se chtěl blýsknout a přistavil něco, čím by zastínil předchůdce. Leží na předměstí Luxoru; za starého Egypta vedla mezi Luxorem a Karnakem cesta hustě lemovaná sfingami. Dnes zbylo pár kousků, jak před Karnakem, tak před chrámem v Luxoru.

Už samotný vstup je monumentální – procházíme obrovským (a nedokončeným) pylonem do nádvoří Amonova chrámu. Druhým pylonem se dostáváme do ohromného Velkého hypostylu z 134 mohutných, až 21m vysokých sloupů. Paní průvodkyně opět všechno podrobně vysvětluje, „čte“ některé hieroglyfy, na zídce o kousek dál vysvětluje egyptské počty, popisuje stavbu obelisku, jeho dopravu sem, proč je skoro až pod špičku obložený, popisuje postavy bohů na reliéfech... Nakonec nám dává rozchod a my si můžeme celý komplex (100 hektarů!) prohlédnout sami. Necháváme se vyfotit před faraonem (který to vlastně byl?), proběhneme až ke středu komplexu a zpět – je to tu opravdu veliké a času je málo, na zevrubné projití by byl třeba alespoň den. Na druhou stranu, je to to tu takové jednotvárné – samé sutiny, reliéfy na stěnách obklopené hieroglyfy, sem tam socha faraona a obelisk, občas palma (a stín!) a hlavně spousty prachu, písku a turistů.

Autobus nás veze zpět do Luxoru, kde má být podle programu prohlídka nočního chrámu. Je světlo jako v poledne, slunko ještě celkem vysoko nad obzorem, ale než nám paní průvodkyně všechno ukáže, "přečte" pár hieroglyfů a povypráví o životě v chrámu, tak se rychle šeří a rozsvěcují se světla. Šero milosrdně skrývá detaily zchátralých staveb a celý chrám dostává úplně jiný nádech – ze tmy vystupují ozářené sochy panovníků v nadživotní velikosti, reliéfy hieroglyfů jsou v šikmém světle výraznější a nad tím vším svítí srpek arabského měsíce. Teď ještě vyházet ty davy turistů a bylo by to tu opravdu fajn. :-)

Nakonec ještě jdeme na místní bazaar nakoupit vodu a sušený ibišek, paní průvodkyně nám vyhádá velkoodběr za rozumnou cenu. Následuje večeře na lodi a jdeme brzy spát, ráno nás čeká hodně časný budíček.

25.3. Údolí králů a královen

25.3. (ne) Údolí králů a královen, chrám Hatšepsut a plavba do Esny

Kolem páté ráno vstáváme, snídáme a busem jedeme na druhý břeh řeky do Údolí králů, abychom tam byli než přijedou davy lidí. Povedlo se, tak brzo tu nikoho nečekali a jsme tu úplně první. Každý den se tu z cca 18 přístupných hrobek otevřou čtyři pro veřejnost a na jeden lístek můžeme do tří z nich. Ostatní jsou zavřené, aby se stihly vzpamatovat od minulého otevření a neničily se malby na stěnách. Paní průvodkyně zevrubně popíše, které jsou otevřené a zhruba kde co je, prohlédnout si je ale musíme sami – vevnitř není výklad možný, zdržoval by ostatní výpravy.

Nás zdatnější (tzn. v předdůchodovém věku) posílá až na konec údolí, kde je dnes otevřená historicky nejstarší hrobka faraona Tuthmose III., do které vede několik příkrých schodišť a schází se tam po žebříku. Jako všude jinde tu jsou dvě malé místnosti, ve kterých kdysi dávno byly poklady a sarkofág, dnes tu zbyly jen obrazy na stěnách. Konkrétně v této hrobce jsou unikátní červeno-černo-bílé malby se zvláštně hubenými postavami. Vše je za sklem, aby snad turisty nenapadlo na zdi sahat - připadám si trochu jako v akváriu.

Bazi doplňuje: Když jsme dorazili do údolí, bylo tam dost chladno, celé se choulilo ještě ve stínu. V hrobce se ale udržoval teplý a lehce zatuchlý vzduch, který místní strážci rozháněli dvěma stojacími ventilátory. Ta Tuthmosova hrobka opravdu byla ojedinělá svou vnitřní výzdobou, protože vznikla v době, kdy ještě Egypťané neuměli míchat žlutou barvu a měli celkově jednodušší výtvarný projev.

Navštěvujeme ještě hrobky Ramsese III. a Ramsese IV., které už jsou krásně barevné. Postupně se údolí zaplňuje turisty (i když je pořád ještě brzy ráno) a už se začínají dělat fronty.

Následuje zastávka u alabastrové dílny. Podobně jako papyrový institut to je potěmkinova vesnice pro turisty. Hned jak zastaví autobus, začnou místní „dělníci“ před obchodem předstírat práci. My se cpeme dovnitř, do prostorného obchodu, kde nám majitel ve spolupráci s paní průvodkyní ukazuje, jak se pozná správný alabastr, jaké jsou různé druhy, jak se pozná rozbitá a slepená nádoba apod. Následně se přesunuje k pokladně a jeho pomocníci se vrhají na nás a vnucují nám všemožné sošky a nádoby. Před obchodem ješte „dělníci“ somrují bakšiš (stačí i bonbón) za větší úlomky nezpracovaného alabastru.

Přesunujeme se o údolí vedle, k zádušnímu chrámu královny Hatšepsut, jediné panovnice mezi faraóny. Právě na zdejší terase bylo v roce 1997 islamisty zastřeleno 58 turistů, od té doby jsou všechny turistické pamětihodnosti hlídané policií. Jinak je to působivý chrám, částečně vytesaný do skály, opět se sochami a barevnými freskami na stěnách. Pro unavené turisty tu mezi parkovištěm a chrámem pendluje vláček tuf-tuf tažený vysokozdvižným vozíkem vláček. :-)

Popojíždíme do Údolí královen, kde podobně jako v Údolí králů každý den otevírají nějaké ty hrobky pro veřejnost. Jsou o poznání menší, ale zdají se mi útulnější a hlavně tu není tolik lidí... Cestou zpátky na loď zastavujeme ještě u Memnónových kolosů, někdejší součásti obrovského chrámového komplexu (prý většího než v Karnaku) a vracíme se na loď, kde čeká oběd. V kajutě nás vítá dvojice ručníkových labutí.

Odpoledne se kolona lodí konečně rozjíždí a jako na šňůrce spolu s dalšími plujeme proti proudu do Esny. Místní říční policie pevně určuje čas i pořadí, ve kterém se jede, aby se ty spousty lodí někde nesrazily a míjely se s protijedoucímí na místech, kde je Nil dost široký i hluboký. My máme po náročném programu konečně klid a jen se válíme na horní palubě a koukáme na břeh.

Po doplutí do Esny loď čeká ve frontě na zdymadlo, čehož využívají místní obchodníci a na pramicích prodávají zboží. Jeden vždy vesluje, udržuje loďku v proudu a druhý huláká nahoru na hodní palubu a ukazuje nejrůznější textil. Pokud někdo projeví zájem, hodí hadřík v igelitovém pytli na palubu, zájemce si jej vyzkouší a buď hodí zpátky peníze, nebo výrobek. Samozřejmě občas prodavač nedohodí, a tak se všelijak mezi sebou motají a loví igeliťáky v Nilu. :-)

Čekání na zdymadlo je ještě zpestřeno „čajem o páté“ (podává se káva/čaj a bábovička, západem slunce a večeří. Po jídle je kulturní program, sestávající z hloupých tanečních her, tak se zvedáme a jdeme na palubu kouknout na hvězdy. Loď zrovna po šestihodinovém čekání ve frontě zvedá kotvy a proplouvá obrovským zdymadlem.

26.3. Chrámy na Nilu

26.3. (po) Chrámy v Edfú a v Kóm Ombo, plavba do Asuánu

Ráno se probouzíme v Edfú. Kotví tu všehny lodě co s námi jely, takže je tu i v chrámu celkem husto. Opět ohromné pylony, nádvoří, hypostyl, reliéfy na stěnách (jsou mladší a tudíž plastičtější – technologie pokročila) a davy turistů. Tím vším ještě navíc poletují houfy vrabčáků.

Na lodi nás už čeká oběd a v kajutě pro změnu ručníkový krokodýl. Zvedáme kotvy a plujeme ke chrámu v Kóm Ombo.

U chrámu opět všichni zastavují, a tak se relativně malý chrám hned zaplňuje. Paní průvodkyně nás důkladně protáhne přes všechny zajímavosti, vysvětlí egyptský kalendář, ukáže tehdejší lékařské nástroje, nilometr a mumie krokodýlů.

Odplováme a večer už jsme v Asuánu.

27.3. Abu Simbel a Philae

27.3. (út) Chrámy v Abú Simbel a Fílé, nedokončený obelisk, feluka

Dnes je to obzvlášť masakr, budíček je ve tři ráno, odjíždíme na Abu Simbel. Autobus nás nejdříve odveze na seřadiště, odkud v koloně jedeme dále na jih, skoro až na hranice se Súdánem. Cestou pospáváme, jenom někteří nejmenovaní čekají na východ slunce.

Autobusy nás spolu s ostatními vysypou u obrovského chrámu vytesaného do skály. Je to chrám Ramsese II. zasvěcený Re-Harachtejovi, Amonovi a Ptahovi. Původně byl o cca 60 metrů níž, ale zatopila by jej Asuánská přehrada, tak byl i s kusem skály rozřezán a přesunut. Tomuto inženýrskému zázraku je tu věnována výstava. My obdivujeme 20 m vysoké sochy a stojíme frontu na prohlídku vnitřku – je tu opravdu hodně lidí a uvnitř je celkem těsno. Další fronta nás čeká u chrámu bohyně Hátor a královny Nefertari. Na všechno tu je ale dost času a nikam nespěcháme.

Cestou zpátky nás paní průvodkyně upozorňuje na fatu morganu – vrstva vzduchu funguje jako zrcadlo a odráží obraz kopců podobně jako vodní hladina.

Na lodi na nás čeká pro změnu ručníkový štír. Po jídle jedeme do asuánského žulového lomu, kde je i nedokončený obelisk, a pak do chrámu Fílé (Philae). Toto je poslední staroegyptská památka na cestě - přesně v okamžiku, kdy už mám hromad kamení celkem dost, egyptské bohy znám nazpaměť a hieroglyfy čtu jako rodilý egypťan (no, skoro :-) ). Tento chrám je ozvláštněn tím, že je na ostrově, kam byl přemístěn při stavbě přehrady. Dostáváme se tam malou loďkou. Uvnitř klasika – pylon, reliéfy, houfy vrabčáků a všude turisti. Pro zpestření tu mají uvnitř pohanského chrámu i malou křesťanskou svatyni a opodál tzv. Trajánův kiosek (tzn. chrám bez střechy). Kolem samá voda a vypadá to tu opravdu hezky.

V programu následuje „romantická projížďka felukou“. Feluka (aka Vlaštovka nilu) je loďka s vysokou plachtou, a slouží jako místní tradiční přibližovadlo. Kapitán nás cca 30 minut vozí po Nilu, paní průvodkyně nám ukazuje hotel Old Cataract, kde Agatha Christie psala Smrt na Nilu a kameny, podle kterých dostal název ostrov Elefantina. Nakonec kapitán odhaluje přikrytý obchůdek s kostěnými hřebeny (prý z velblouda) a korálky. Romantika jak prase. :-) Kupodivu ani tady neunikneme před somrujícími dětmi, tyto se za námi vydaly v neckách.

Na večeři nás čeká překvapení, posádka se s námi loučí dortem a tradičním nubijským zpěvem a tancem. V kajutě na nás vybafne ručníkový opičák. Po večeři se jdeme ještě projít na místní bazaar a kupujeme suvenýry.

28.3. Asuán a cesta do Hurgády

28.3. (st) Den v Asuánu (Elephantina, koptská bazilika) a bus do Hurgády

Dnes je volno v Asuánu. Fakultativně můžeme na hráz Asuánské přehrady (nic tam není, jenom památník ruským stavitelům) nebo absolvovat výlet na velbloudech pouští. My se odpojujeme a vypravujeme se na dobrodrodružnou výpravu na ostrov Elefantina. Převoz máme hned vedle lodi a po chvíli smlouvání kývneme na astronomickou cenu 20 liber za zpáteční cestu (je to cca 100 metrů motorovou loďkou, která tu zřejmě slouží jako MHD).

Ostrov je celý pokrytý palmovým hájem, ve kterém jsou vyšlapané křivolaké cestičky, je to tu doslova bludiště. Ani nevím kam jdeme, ale nemáme kde zabloudit, zas tak velký ten ostrov není. Za celou dovolenou je toto asi jediný autentický kousek Egypta, nepříliš dotčený turistickým ruchem, který si můžeme sami projít a nekoukáme na něj jen z okna autobusu. Postupně potkáváme malá políčka a houfy koz, procházíme núbijskou vesnicí, nacházíme malé muzeum a nilometr a koukáme na západní břeh Nilu, kde je mauzoleum Agy Chána a Kitchenerův ostrov (něco jako botanická zahrada). Nakonec nacházíme hotel Oberoi, kde se tváříme jako hoteloví hosté a využíváme přívoz zdarma. :-)

Zpátky v Asuánu ještě navštěvujeme nový koptský kostel s divokým lešením uvnitř a park s výhledem na Nil a čekáme na autobus do Hurgády.

Cesta do Hurgády je únavná, přejíždíme cca 600 km v koloně hlídané policií. My navíc tentokrát nebydlíme přímo v Hurgádě, ale cca 50 km daleko v městečku El Gouna, vybudovaném pouze pro turisty. Pozdě večer nás autobus vykládá u hotelu Panorama Bungalows. Hotel je relativně nový, jako všude v Egyptě zdálky velkolepý, zblízka už je vidět, jak se všechno flákalo. Máme velký pokoj s balkónem a výhledem na protější hotel.

29.3. El Gouna

29.3. (čt) Den v El Gouna

Ráno jdeme na snídani (klasický bufet, jenom oproti Golden 5 tu je navíc arab, který dělá čerstvé palačinky) a obhlédnout okolí. Hotel je to veliký, s pěkným bazénem a s vlastní malou pláží v umělé laguně. Ke skutečnému moři jezdí cca 1x za hodinu člun. My to zkoušíme pěšky, je to celkem dálka kolem nových bytů pro zbohatlé evropany.

Pláž u moře (Zeytona Beach) je poseta slunečníky a malými bary, chvíli nám trvá najít ten, co patří k našemu hotelu. Samotná pláž je písečná, ale moře je skalnaté, navíc hluboké jen cca do pasu. To egypťané vyřešili tím, že kolem pláže vybagrovali nepříliš široké koryto, ve kterém se dá plavat a za kterým zase pokračuje mělká voda, která po pár stech metrech náhle končí a dno strmě klesá dolů. K hlubině vede i dlouhé molo, na kterém potkáváme potápěče – asi je dole něco zajímavého. Jinak kolem všude plavou medůzy (nežahavé), na pláži se nabízí projíždka na velbloudu, výlet džípem do pouště, tetování, odvoz člunem na potápění a podobné kratochvíle. Po zbytek dne se válíme u vody a jíme (opět arabsko-evropský mix, přijde mi nic moc).

Večer se jdeme podívat do centra El Gouny, všude je spousta hospůdek a krámů se suvenýry. Obchodníci tu mají rozumnější ceny, třeba trička a papyrus bychom tu koupili asi levněji, než v Káhiře a Asuánu. Ale kdo to měl tušit, že?

30.3. Hurgáda a odlet

30.-31.3. (pá-so) Den v El Gouna, noční odlet do Prahy a návrat do Brna

Dnes balíme a zase se válíme u vody a využíváme all-inclusive do poslední chvíle. Ve 12 musíme vrátit náramky a už dostaneme jenom kupon na večeři s jedním nápojem. Máme ještě fůru času, tak odpočíváme u vody na Zeytona Beach a večer se jdeme ještě podívat do „města“.

V noci nás už vyzvedává autobus a jedeme na hurgádské letiště (obchody tu mají nejlepší ceny, ale nedá se smouvat) a odtud se zpožděním domů.

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi