Bazi.cz

Bazi.cz

Martin Strachoň se nebojí říct: Jsem homosexuál

Martin Strachoň ze Slavkova u Brna mluví o homosexualitěMladík ze Slavkova u Brna si před deseti lety uvědomil, že holky se mu nebudou nikdy líbit. Se svou sexuální orientací se svěřil nejen rodině a přátelům.

Martina Vilímová, Vyškovské noviny (příloha Vyškovského deníku), 7. 12. 2007

Vyškov/ Člen brněnské organizace gayů a leseb, účastník výletů a akcí pořádaných spolkem Pěšky atd. pro homosexuální a bisexuální lidi a jejich přátele, vedoucí produkce filmového festivalu Mezipatra se stejnou tématikou. Tím vším je gay aktivista Martin Strachoň původem ze Slavkova. Bylo pro něj těžké přiznat si, že je homosexuál? A jak na to reagovali rodiče? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá v následujícím rozhovoru.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že Vaše sexuální orientace je jiná než u většiny lidí?

První zápis v deníku na toto téma mám z úterka patnáctého dubna v roce 1997. Ale nedá se říct, že by to byla konkrétní situace, při jaké mě něco osvítilo a všechno jsem si uvědomil. Prostě jsem postupně hledal a chápal svou sexualitu.

A jak jste se s tím smiřoval?

Naštěstí mě trochu minula nějaká bouřlivá experimentální puberta, takže jsem měl možnost spiš vnitřně prožívat a postupně chápat, co se děje. Bylo to docela tabu, protože v té době ještě téma homosexuality nebylo tak otevřeně diskutované jako dnes. Tím spíš v prostředí maloměsta. Ale měl jsem přece jen možnost najít nejdřív na internetu nějaké informace a pak i v Brně komunitu, se kterou jsem se dokázal identifikovat.

Rodičům jste se svěřil až potom?

Ano. V té době už jsem dojížděl do Brna na vysokou školu a začal jsem navštěvovat pravidelná setkáni Studu. A právě díky poznání tamních lidí a jejich podpoře jsem se pak dokázal odhodlat k tomu, že jsem se svěřil také svým rodičům.

Jaká byla jejich reakce?

Jsem moc rád, že mám ve své rodině podporu. A stejně tak v rodině svého partnera. Nezávidím vůbec těm, kteří mají méně harmonické rodinné vztahy a bojí se kvůli nim svoji orientaci dát najevo. Možná kdybych byl nějak problémový, moje okolí by mohlo vnímat moji homosexualitu jako součást té problémovosti. Ale jak jsem říkal, rodina a blízcí přátelé to vzali velmi dobře. Vlastně jen pár týdnů po coming outu jsem rodině představil i svého partnera, s kterým teď žijeme u jeho rodičů, a nemůžu si na vztahy s nimi stěžovat.

Svého partnera jste potkal právě ve Studu?

Potkali jsme se virtuálně už na e-mailové konferenci, jakési tehdejší obdobě dnešních chatů. Ovšem to bylo jen pár dnů předtím, než jsme se potkali osobně ve Studu. A tam jsme se taky pak ještě asi čtvrt roku vídali, než se z toho vyvinul partnerský vztah.

Jak jste spolu už dlouho?

V lednu oslavíme rovných devět let.

Co Vaši přátelé a známí, zůstali nebo se odvrátili?

Přátelé mě podpořili. Stejně jako já jsem se musel postupně srovnat s tím, jaký jsem a co to znamená pro můj život, tak i oni si zvykli. Ale jejich reakce byly velmi příznivé. Chápu ovšem, že když dnes prožívají kluci coming out třeba ve čtrnácti letech, tak ta puberta cloumá s jejich vrstevníky mnohem víc a reakce můžou být různé, méně dospělé a chápavé.

Martin Strachoň se nebojí říct: Jsem homosexuálChcete se registrovat? Uvažujete o dětech?

Ano, chtěl bych se registrovat, i když můj partner se do toho zatím moc nehrne. Současný zákon mu připadá nedostatečný. V tom s ním souhlasím, i když i tu symbolickou rovinu vnímám jako významnou a dostatečnou. Ale o dětech jsme zatím nijak vážně neuvažovali. Tedy spíš ano, ale prozatím se záporným výsledkem. Já sám se realizuji spíš veřejně; mým „dítětem" je STUD a festival Mezipatra. A bohatě mi vystačí zkušenosti se dvěma synovci mého partnera. Ve svém okolí znám spíš lesbické páry, které vychovávají děti, gay rodiče jsou vzácnější.

Prezident Václav Klaus neuznává registrované partnerství. Co si o tom myslíte?

Mám z něj trochu pocit, že si toto téma plete s tématem globálního oteplováni Země. S tím se taky nehodlá smířit a tváří se, jako by neexistovalo. Na osobní názor má samozřejmě každý právo. Ale působí trochu trapně, když těmto zpátečnickým osobním dojmům dává prezident tolik prostoru i v rámci své ústavní funkce.

Myslíte si, že názor prezidenta může ovlivňovat i obyčejné lidi?

Samozřejmě tím, že svůj názor sděluje z pozice hlavy státu. Na výkon státní moci sice nemá až tak silný vliv. Spoustu lidí však může utvrzovat v dojmu, že jejich předsudky jsou oprávněné a ospravedlnitelné. Je štěstí, že na politické scéně takový názor už není převažující tak jako třeba před deseti lety. To jsme se museli potýkat s neomalenými útoky od republikánů. Dnešní argumentace konzervativní části parlamentu je už naštěstí kultivovanější, takže prezidentův hlas v tomto úhlu pohledu už vyznívá trochu jako extrém. A věřím, že většina lidí si to uvědomuje a bere tyto názory s rezervou. Samozřejmě tím nechci říct, že by byl prezident Klaus celkově mimo, ale prostě v názorech na tyto otázky působí menšinově.

Setkal jste se někdy s někým, kdo by Vás okamžitě odsoudil a vůbec se s Vámi nechtěl bavit?

Přímo takto asi ne. Ale když třeba žádáme různé firmy o podporu filmového festivalu, který pořádáme, hledají si různé výmluvy. Nikdo nám otevřeně neřekne, že nás nepodpoří, protože se mu nehodí spojovat jméno svoji firmy s tématem homosexuality kvůli přotrvávající homofobii. Ať už vlnstní nebo svých klientů, o jejichž úbytek se strachuje. Bohužel to tak zřejmě je, i když neopodstatněně.

Pocházíte ze Slavkova. Jak se tam lidé dívají na homosexuály?

Ze Slavkovanů mám dobrý pocit. Nesetkal jsem se nikdy se žádnou vyloženě zápornou reakcí. I když je fakt, že tam už nebydlím a neřeším každodenní záležitosti. Do Slavkova jezdím už spíš jen jako návštěvník, za svou rodinou a také přáteli. Znám i několik slavkovských gayů, ale i ty jsem poznal v Brně. Brněnská gay komunita je docela živá a myslím, že také atmosfóra druhého největšího města v republice je docela příznivá, což se pak přenáší i na Slavkov.

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi