Bazi.cz

Bazi.cz

Mámy lesbičky

(Magazín Práva, 2000)

Článek z Magazínu Práva o lesbické dvojici, která společně vychovává syna.

Skoro tříletý Honzík má dvě mámy. Lesbičky. "S partnerkou jsme se poznaly před devíti roky na inzerát," říká mi devětadvacetiletá Markéta. "Začaly jsme spolu žít a strašně jsme toužily po dítěti."

Dohodly se s dávným kamarádem Petrem a jednou večer ho pozvaly domů. U Markéty se to povedlo. "Bylo to takové umělé oplodnění podomácku," vzpomíná na početí syna. "Chcete vědět, jestli jsme spolu měli pohlavní styk? Neměli."

Po porodu poněkud udivila lékaře, když si nemohla vzpomenout, kolik je chlapcovu otci let. Dál vše pokračovalo podle domluvy. Rozvedený Petr je zapsán v matrice, ale o syna se starají ženy samy.

"Pravidelně se vídáme, syn ho bere jako dobrého kamaráda a říká mu strejdo. Petr ho zase považuje za svého, ale výchovu nechal úplně na nás," popisuje Markéta. "Myslím, že je tady větší pohoda než v leckterém rozhádaném manželství," tvrdí o netradičním soužití dvou matek a syna. "Na Petra máme štěstí. Dítě chce většina lesbických žen, ale cesta k rodičovství je pro ně hrozně komplikovaná."

Adopce je beznadějná. I kdyby žena nepřiznala svou sexuální orientaci, jako svobodná nemá šanci proti manželským párům, jejichž poptávka po dětech stále o mnoho převyšuje nabídku. Téměř nedostupné je pro lesbické páry umělé oplodnění pod lékařským dohledem. Šlo by sice navštívit jednu z několika málo zahraničních klinik, kde zákrok i v takových případech běžně provádějí, ale to stojí spoustu peněz. Lesbičkám toužícím po potomkovi tak vlastně nezbude nic jiného než to, co udělala Markéta s přítelkyní: Najít si svého Petra.

Až se začne ptát

"Nikde nerozhlašujeme, jak žijeme, už proto, že partnerka je učitelka," říká Markéta, která je zaměstnaná jako sociální pracovnice. "Sousedé z paneláku nás berou jako ženy, jež se dělí o byt a pomáhají si. Nedávno jedna paní říkala Honzíkovi, že se má, když má dvě maminky."

Po chlapcově narození začal ženám kolotoč, jaký zažil každý rodič. Plenky, probdělé noci, starosti, jak vyjít s penězi. "Bylo nám jedno, jestli to bude kluk, nebo holka. Spíše jsme se bály, jestli to všechno zvládneme a zda náš vztah touto zatěžkávací zkouškou projde. Ale to je běžné i u manželů opačného pohlaví," tvrdí Markéta.

Vyvrací zažitý předsudek, že v lesbickém vztahu jedna z žen dělá muže. "Jsme na všechno dvě, dělíme se o domácí práce, střídáme se v hlídání malého, obě chodíme do zaměstnání, takže jedna na druhé nejsme finančně závislé."

Zdůrazňuje, že kdyby věděla o čemkoliv, co by dítěti mohlo uškodit, netroufla by si ho přivést na svět. "Brzy se bude ptát, kdo je táta a proč s námi nebydlí. Vysvětlíme mu to. A postupně všechno ostatní," plánuje Markéta. A co posměšky ve škole? "Určitě na tom bude líp než děti tmavší pleti." Absence takzvaného mužského vzoru se neobává. "Tak jako synové, kteří po rozvodu žijí jen s matkou, najde si ho v okolí, navíc s biologickým otcem se bude stýkat dál, už teď si spolu rozumějí."

Nejvíc Markétu trápí to, že ač jim doma všechno klape, partnerka je pro Honzíka právně vzato cizí člověk. "Pokud by se se mnou něco stalo, připadne syn otci nebo skončí v dětském domově." Zde je opět pojistkou Petr, Markéta věří, že by se s partnerkou domluvil. "Kdybych se nechala oplodnit anonymním dárcem, čekal by na něj děcák automaticky. I tak si dávám velký pozor, když přecházím ulici."

Hledám muže na oplodnění

Podobně jsou na tom tisíce lesbických párů v České republice, které vychovávají děti. Většinou jde sice o potomky, kteří zůstali v péči jedné z partnerek po rozvodu s manželem, ale případy podobné výše popsanému nejsou rozhodně výjimkou. Svědčí o tom i inzeráty typu hledám muže na oplodnění v tiskovinách homosexuální a lesbické komunity.

"Pokud chtějí, dítě si pořídí, i když to nejde oficiálně," říká Mgr. Jiří Hromada, prezident Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO). Popisuje případ, kdy se dva homosexuálové a dvě lesbičky dohodli a jedna z žen po sexuálním styku mužů oplodnila spermatem svou partnerku. Dítěti je rok a na základě předem podepsané smlouvy žije s matkou a její přítelkyní.

"Mnoho párů by rádo dítě i adoptovalo. Pokud by splňovali přísné podmínky, proč by jim to nemělo být umožněno? Pro dítě je přece lepší, když vyrůstá ve fungujícím svazku, i když osob stejného pohlaví, než v dětském domově," míní Jiří Hromada, jenž by, pokud by to bylo možné, rád dítě vychovával.

Jenže dosud nebyl poslanci schválen ani institut registrovaného partnerství, o jehož prosazení se SOHO snaží již léta. Jde přitom o zrovnoprávnění homosexuálních svazků s heterosexuálními (možnost dědit, spoluvlastnit byt, pečovat o partnera v době nemoci nebo mu třeba vyzvednout peníze na poště). O adopci či umělém oplodnění se přitom v návrhu novel zákonů nepsalo ani slovo.

"Registrované partnerství a adopce jsou dvě různé věci. Chceme nejdříve prosadit registrované partnerství. Kdybychom k tomu přidali i děti, neměli bychom proti křesťanským politikům už vůbec žádnou šanci," zdůvodňuje Jiří Hromada.

Adopce a umělé oplodnění nejsou ale většinou povoleny ani v zemích, kde je registrované partnerství včetně civilní svatby uzákoněno (Norsko, Švédsko, Holandsko), i když umělé oplodnění svobodných žen a lesbiček je některým klinikám tolerováno. Nejdále je v tomto ohledu Island, kde může homosexuál či lesbička adoptovat biologické dítě svého partnera. Něco podobného má být brzy možné i v Dánsku. "Tam registrované partnerství zavedli jako první před deseti lety. Jaksi přirozenou cestou se dospělo k tomu, že není proč bránit ani adopci. Byl bych rád, kdyby se u nás bez politické hysterie a tlaků časem partnerské soužití stabilizovalo podobným způsobem," věří Jiří Hromada.

Hodný strejda

Zatímco dvě ženy vychovávající dítě okolí jakž takž toleruje, dva homosexuálové s potomkem bývají trnem v oku. Většinou raději žijí odděleně a jeden z nich je hodný strejda, který k nám často chodí. Takových dvojic je mnohem méně než u lesbiček, téměř bez výjimky jde buď o vdovce, nebo o muže, kterému bylo dítě svěřeno po rozvodu.

"Já jsem asi světlou výjimkou. Asi kvůli tomu, že když jsem ovdověl, byli dva synové dospělí a nejmladšímu bylo čtrnáct," říká dvaašedesátiletý Petr Kos. "Kluci o mé orientaci věděli, řekl jsem jim, že jestli si po smrti maminky někoho přivedu, bude to muž. Oni mi odpověděli, že je to moje věc."

Stálý partner pana Kose se k nim před deseti lety přistěhoval. "Kluci ho brali od počátku jako staršího kamaráda." Zesnulá manželka o jeho homosexualitě věděla téměř od sňatku. Řekla mu, ať se doma chová jako táta a manžel a venku si dělá, co chce. "Hlavním důvodem, proč jsem se oženil, byla touha po dětech. Co já se s klukama navyváděl," vzpomíná pan Kos a na nebožku nedá dodnes dopustit. "Při sexu jsem si ale představoval hezkého kluka."

Všichni tři synové jsou stoprocentní heterosexuálové, oženili se a mají děti. "Jako partnerskou dvojici nás vzaly jak snachy, tak jejich rodiče," pochvaluje si Pavel Kos a těší se, jak budou s přítelem přes léto brát vnoučata na chatu.

Jsme rodina

"Na budoucí sexuální orientaci dítěte nemá to, že ho vychovávají dvě osoby stejného pohlaví, vůbec žádný vliv," říká MUDr. Ivo Procházka ze Sexuologického ústavu. K jistému zmatení by prý mohl dojít pouze v případě, že by ve svém okolí nemělo nikoho opačného pohlaví, což by ale předpokládalo naprostou izolaci dítěte.

"Podle zahraničních studií se děti vychovávané lesbičkami nijak výrazně neliší od svých vrstevníků, například co se týče návyků, zájmů či začlenění do kolektivu," doplňuje sexuolog. "U nás sice žádný takový výzkum neproběhl, ale z praxe víme, že takové dítě je ostatními přijímáno bez větších problémů. To, že má někdo dvě maminky, spíše vadí rodičům jeho kamarádů."

Zatímco proti registrovanému partnerství nemá doktor Procházka námitek, v otázce úplného zrovnoprávnění s heterosexuálním manželstvím ohledně dětí je zdrženlivější. "Muselo by se to dobře právně ošetřit. Navíc, zatímco se postoj veřejnosti k homosexualitě za poslední léta značně zlepšil, v případě adopcí a umělého oplodnění převažuje záporný názor."

Přitom umělé oplodnění lesbičky naše zákony nezakazují, na rozdíl třeba od sousedního Rakouska. Podle vyhlášky se pouze doporučuje provádět tento zákrok manželským párům. "Záleží na odpovědnosti lékaře a budoucí matky. Jde o to, aby dítě mělo zázemí, což mu může poskytnout jak nesezdaný heterosexuální, tak lesbický pár. Několik úspěšných případů znám," říká lékař. U lesbiček však hrozí již zmíněná pohroma. Pokud se něco stane biologické matce, její partnerka nemá nárok a dítě může skončit v dětském domově.

"Dříve jsme měly obrovský problém, jak naši orientaci přijmou rodiče a nejbližší okolí," popisuje bourání předsudků vůči homosexuálům Markéta. "Poté lidem většinou přestaly vadit partnerské páry. Snad to bude pokračovat a začnou nás brát jako normální rodiny."

Zdeněk Michora

(Převzato z Magazínu Práva, 2. září 2000)

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi