Bazi.cz

Bazi.cz

Ty hele, je to chlap, nebo ženská?

Zajímavé zamyšlení nad svou životní zkušeností, která víceméně souvisí s vnějším coming outem, napsal Petr a poslal do konference GLB-L. Protože mě jeho příspěvek zaujal a Petr Šponer souhlasil, můžete si něco o jeho zajímavých zážitcích a pocitech přečíst i vy. Petře, děkuji...

Dneska jsem zase zažil věc, kterou nesnáším. Ta se jmenuje "Vyber si ze dvou zel to menší". Jedné blízké osobě jsem neřekl, že jsem gay. A ačkoliv jsem sice přímo neprohlásil, že jsem tzv. normální - na holky - tvářil jsem se, že tomu tak je. Nemístně mě to teď štve. A v čem že jsou ta dvě zla? To první je zjevné - je to, co jsem udělal. To druhé je, že jsem té zmíněné osobě mohl říci celou pravdu a tím ji ublížit. Tak a co si vybrat?!

Tu osobu - říkejme jí Marie - znám už velmi dlouho. Mám ji moc rád. Marie je stará paní a všechno, co o nás jako homosexuálech ví asi pochází z šeptandy o buzerantech a od pana faráře. Marie je totiž věřící katolička z jižní Moravy. Ačkoliv je stará, tak hlava jí pořád moc dobře slouží a má cit na lidi a je to bystrý člověk. Tím pádem jí jen těžko mohlo uniknout, že skoro nikdy nemluvím o děvčatech, nikdy jsem jí žádnou nepřivedl ukázat (zatímco moje sestra už přišla s přítelem 2x).

Kdykoliv jsem na Moravě a někam chci zajít, tak u Marie můžu přespat. No, takže má docela přehled, že chodím na tůry s kamarádama, do hospody s kamarádama, na besedy s kamarádama a skoro nikdy se nezmíním o kamarádkách. Takže jsem dneska v noci zase přišel z jedné takové akce. Byla fajn. Nejdřív jsme nějakou chvíli pobesedovali s představiteli YMCA - organizace mladých křesťanů. Až mě překvapilo, jak byli tihle lidi fajn. Už před časem mě udivili, že právě oni naší gay organizaci poskytují prostory a tak jsem na tu besedu byl celkem zvědavý. Obecně o křesťanských organizacích mám jen nevalné mínění, ale tahle vypadá mnohem lépe než jiné, co znám. Ale zpátky k vyprávění - po besedě jsme si zašli ještě na pivo, jak je v Čechách zvykem. Popil jsem, v dobré náladě se rozloučil a vydal se k Marii, kde přespávám. Došel jsem tam, potichoučku se ukládal ke spaní, ale asi ne dost potichu. Marii jsem probudil. Tak se na mě přišla podívat. Asi jí bylo divné, že jsem přijel uprostřed týdne, přišel pozdě v noci a chtěl zase brzo ráno odjet. Ono by to asi přišlo zvláštní víc lidem. To normální člověk nedělá bez opravdu vážného důvodu. Marie je celá ustaraná, přivítá mě sice jako vždycky, ale vzápětí se přímo zeptá: "Co Tě to napadlo, přijet tak v půli tejdňa. Peťo, pověz mi, nejso v tom nějaký chlapi?"

Mozek se mi rozjel horečnou činností. Je něco po půlnoci a to mi nepřipadá jako skvělá chvíle pro odhalení své sexuální orientace před starou paní. Je nemocná a bůhví, co by jí takové sdělení způsobilo. Takže se zmůžu jen na: "Co Tě to Marienko napadá. Nedělej si s takovejma věcma starost."

Marie se ale nedá tak snadno odbýt: "Víš, mám strach, aby dyž máš teď ty peníze, je z Tebe nechtěli tahat a kdyby z tebe nedejbože vychovali homosexuála, to by mě do hrobu přivedlo.", a pak se snaží zachytit posledního stébla: "Nemáš tady děvčicu?" "Ne nemám", odpovídám po pravdě a dál říkám: "Byl jsem na jedný moc zajímavý přednášce a pak s kamarádama na pívu."

Marie ví, že jezdívám po různých přednáškách a filosofických sešlostech a tak ji to trošičku uklidní a hovor se pomalu stočí na to, co budu snídat a hlavně abych neměl během cesty vlakem domů hlad. Marii jsem sice řekl, že si s jídlem nemá dělat žádné starosti, ale i tak mi ta milá babička připravila dva krajíce chleba a hrnek mléka. Poděkuju jí a jdeme spát. Moc klidně se mi neusíná.

Dojel jsem ráno do práce a pořád se mi to honilo hlavou. Kolem půl deváté mi zvoní mobil - Marie. Je mi jasné, že ani jí to stále nedává spát. Ptá se mě jestli jsem dobře dojel a jestli jsem si vzal něco k jídlu. Pak se zase zeptá: "A Peťo, tak nemusím opravdu mít starost? Byla to jen partia ve vší počestnosti?" "Ne, nedělej si žádný starosti. Bylo to ve vší počestnosti", odpovídám jí a v duchu si trpce dodám: "Ano, tentokrát to bylo ve vší počestnosti. Nemusím ani lhát."

Je mi z toho všeho poněkud nedobře na duši. Ne, nelhal jsem Marii, ale taky jí neřekl pravdu. Ještě to neskončilo. Myslím, že Marii něco velmi podstatného dlužím. Mám za to, že nejčestnější bude prostě jí to říct a zároveň se pokusit se jí vysvětlit, kdo je gay. Jenže může se mi to podařit u paní, které je skoro 80 roků? Nevím, opravdu nevím. Zato jsem ale přesvědčen, že se mi to může podařit u spousty mladších lidí. A tak možná za 20 let až se jiná Marie zeptá svého vnuka: "Nejsou v tom chlapi?", bude to otázka stejná jako: "Že ty tady máš holku?". Alespoň bych si to přál.

Všechna práva autora jsou vyhrazena. Veškerá reprodukce textu nebo jeho částí je povolena jen se souhlasem autora. Jména v textu nemusejí odpovídat skutečnosti a jakákoli podobnost osob a děje by mohla být pouze náhodná :-)

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi